EquiTV.cz

 

Před několika dny Anna Kellnerová děkovala na sociálních sítích ošetřovatelce koní Kateřině Krpelové za skvělou spolupráci, která trvá rovných deset let. „Bez tebe bych zde nebyla,“ zmínila v příspěvku doplněném o sérii vzpomínkových fotografií. Také Kateřina si nemůže práci v Czech Equestrian Teamu vynachválit, a i po tak dlouhé době ji stále baví. 

 

Není to přitom vůbec nic jednoduchého, neboť s koňmi často cestuje dlouhé vzdálenosti dnem i nocí a několikrát do roka také létá napříč kontinenty. Na konci září s nimi byla například v New Yorku a v sobotu ji čeká cesta do saudskoarabského Rijádu, kde se ve dnech 20. až 22. října uskuteční poslední kolo parkurové série Global Champions, které předchází listopadové galashow světového parkuru GC Prague Playoffs v libeňské O2 areně.

 

V podstatě v tom není až tak velký rozdíl. Koně se připravují stejně, máte určité hodiny, kdy se musíte dostavit na letiště. Tam čekají a trochu si před letem odpočinou. Ošetřovatelé je mohou ještě trochu povodit. Připraví se všechny potřebné věci k naložení do kontejneru a poté už probíhá samotné nakládání. Začíná většinou čtyři hodiny před odletem. 

 

Přepravní společnost vám vždy pošle seznam věcí, které se nesmí importovat do konkrétních zemí. Ať už to byla Amerika nebo nyní Saudská Arábie. Takže já mám sbalené dvě bedny, jedna pojede do Belgie a jedna poletí do Rijádu, kam nesmíme vzít věci, jako jsou třeba šampony, pudry, mazání na kopyta nebo dokonce mazání na uzdečky. Nic z toho s námi nesmí. 

 

Ano, již koně stříháme. Catchie stříháme co nejméně, tu to čeká až den před odletem, aby si nenadělala novou srst. Joyride, který letí s ní, je už ostříhaný. Bude tam 37 stupňů, takže ostříhaní budou úplně všichni, aby byli lépe připraveni na ty vysoké teploty. 

 

 

Stíhám. Byla jsem teď dva dny doma, užívala jsem si rodinného života a byla jsem na houbách. Anička mě do toho i nutí, abych si volno brala, vyspala se a odpočinula si od všedních starostí.

 

Nedávám, protože mám doma dvaadvacetiletou kobylku Mary, takže jí jdu vždy navštívit, vyčistit a popást. Trávím s ní čas, aby věděla, že je pořád členem naší rodiny, že se o ní staráme a máme jí rádi. 

 

Nemám. Viděla jsem pouze nějaké fotky, které mi poskytl jeden z ošetřovatelů koní, který tam už byl, když se to stavělo. 

 

Není, když dorazíme na místo, vše se zařídíme na místě. Denní program přizpůsobuje aktuálním možnostem. Většinou, když přilétáme na závody Global Champions, tak se ještě staví tribuny a dekorace, což je pro ošetřovatele trochu nepříjemné, protože ty první dny s nimi trávíme sami. Koně jsou natěšení a při tom největším hluku v areálu se o ně staráme právě my. Je tedy potřeba vychytat, kdy jít jezdit, kdy jít lonžovat a najít čas, kdy se zrovna třeba nestaví lešení, aby to všechno proběhlo v klidu. 

 

Odlétáme v sobotu. Měli bychom vylétat ve čtyři hodiny odpoledne a do Rijádu přilétáme v jedenáct v noci, což je pro nás docela nepříjemná doba, protože to znamená, že než se koně složí a dopraví na závodiště budou asi tři až čtyři hodiny ráno. Já osobně koně neopouštím hned, protože se mi už stalo, že jeden z našich koní dostal horečky po dvou hodinách od příletu, přitom zpočátku vypadal úplně v pohodě. Nerada je tedy nechávám samotné a vypadá to, že s nimi strávím asi dva dny v kuse. 

 

Začala jsem u mladé holčičky, která se všechno učila a v dnešní době jsem u mladé ambiciózní slečny, která udělala ohromný pokrok, udělala na sobě kus práce a je to pořád fajn být toho součástí, vidět ten pokrok a být u toho. 

 

Já jsem před Aničkou pracovala u Reného Tebbela, kde jsem byla třináct let a už jsem si říkala, že to nepřekonám. Pokud ovšem všechno půjde dobře, tak bych to zrovna u Aničky překonat mohla, protože ta spolupráce s ní je opravdu výborná. Je to člověk, který si váží vaší práce a je to prostě fajn.