EquiTV.cz

 

Průběžné 36. a 42. místo po terénní zkoušce drží reprezentanti jezdci Miloslav Příhoda a Miroslav Trunda v olympijské soutěži ve všestrannosti. Koně se již přesunuli zpět ze Sea Forest Parku do tokijského Equestrian Parku a regenerují před pondělní ranní veterinární inspekcí. Těsně před tím, než se uložili ke spánku samotní jezdci, tak se podělili o své dojmy v telefonickém rozhovoru.

 

 

„Koně se vyspali dobře, vypadali i v těch nových stájích relativně spokojeně. Já jsem startoval jako osmnáctý, tak jsem měl možnost se podívat na pár koní. Nikdo z nich nezačal zostra, všichni šli pozvolna a až po pětce začali přidávat. Tak jsem to jel podobně. Na osmičce jsem šel variantu tak, jak jsme byli domluveni. Nic méně se mi podařilo udržet rytmus a celou tu kombinaci jsem překonal celkem rychle. Pak už jsem šel na přímo. Až do čtrnáctky se mi jelo velmi dobře, ale bylo znát, že ty ďolíčky a krátké ostré výjezdy Ferreolusovi moc nechutnaly. I když to nebyl žádný dlouhý kopec, tak vždycky potřeboval nahoře vteřinu dvě, aby se mohl nadechnout a pokračovat,“ vypráví Příhoda.

 

 

„Překážka s číslem 14 se skládala z prvků ABCD, kdy AB byl velký mohutný oxter, který měl shoditelné prvky. A pak na 25, nebo 26 metrů podle hloubky oblouku se pokračovalo na taktéž shoditelnou špici, která byla do pravého úhlu. Já měl malinko obavu, že bych těch 25 metrů na pět cvalových nedoběhl, i když jsem koukal, že spousta koní na tom neměla problém. Ale Ferreolus bývá celkem pozorný v krosu a trochu jsem se bál, že na oxeru udělá velký skok a už bych to nemusel dojet. Můj plán byl tedy jet na šest cvalových skoků. Myslím, že dráhu jsem trefil dobře, ale trošičku se mi urval, jak jsem ho zatočil na tu špici. Ten šestý cvalový skok byl velmi blízko, a tak pravou přední nohou chytil o přední ráhno té špice. A jak tam byl ten bezpečnostní systém, tak ráhno povolilo. Cítil jsem kontakt, ale Ferda dopadl úplně normálně, nepřišlo mi to tak brutální. Do cíle jsem nevěděl, že to bidlo spadlo. Ve finále to může být těch 11 trestných bodů, které nás budou dělit od postupu do druhého kola,“ domnívá se. „I kdyby se zítra zadařilo a odskákal excelentně, tak více jak dvacet bodů je už i na krosové koně hodně velký rozdíl a je to pryč,“ dodává.

 

 

„Do té doby jsme neměli jediné zaváhání. Klisna šla, kam jsem jí namířil. Měli jsme dost podobný skok s číslem 12, kde se vyběhl kopec a hned od hrany toho kopce byl bulfinč, a pak na dva cvalové skoky zešikma druhý skok. Tam jsme si to chtěli otestovat, zda takto do kopce nebude problém skočit. Žádný problém nebyl, tak jsem pokračoval dál,“ dozvídáme se od Miroslava Trundy.

 

„U té osmnáctky jsem se rozhodl jít napřímo. Po přeskočení té díry v coffinu se klisna trochu pověsila, skočila trochu do dálky a myslím, že vůbec nepochopila, co má dělat. Kdyby se jen trochu zasoustředila na ten skok, tak věřím, že by to odskočila. Jen to prostě nepochopila. Tak jsme skočili do boku toho skoku, kde chytla levým kolenem pravou část a povrchově se mírně zranila. Ale myslím, že by to zítra nemělo kondiční zkoušku nijak ovlivnit,“ doufá jezdec.

 

 

„Skočil jsem dva prvky z varianty a pokračoval dál, kde byla ta poslední voda. Pak už jsme to dokraulovali až do cíle. – Jak jsem chytnul u té osmnáctky dvacku, tak už jsme do ní nešel. Nechal jsem jí, ať běží tolik, kolik chce. Jak jsem se snažil atakovat čas, tak ze sebe dostala maximum. V cíli jsme se jí snažili co nejrychleji ochladit, což se povedlo relativně dobře. Při tom počasí, kdy to byla od Míly asi hodina a půl, tak byl teplotní rozdíl možná i o čtyři stupně vyšší. Počasí pro nás bohužel nebylo příznivé,“ shrnuje.