V dnešním třetím díle našeho seriálu o základech koňského póla, který jsme pro vás připravili se zástupci Prague Polo Clubu, si ukážeme, jak vypadá typické vybavení pólo hráče – co vše musí mít na sobě, jak je chráněn pro hru...
...resp. co vše potřebuje k tomu, aby mohl správně hrát pólo a uspěl společně se svým týmem.
Začneme-li od bot, tak ty se liší od ostatních jezdeckých bot především tím, že mají zip vepředu. Součástí výstroje jsou kolení chrániče, ty se používají z několika důvodů. Zaprvé – klasické pólo sedlo nemá žádné kolení opěrky, a to kvůli tomu, aby poskytlo jezdci dostatečný prostor pro pohyb. Tyto chrániče mu pak pomáhají získat stabilitu v sedle. Druhým důvodem je samozřejmě bezpečnost hráčů a jejich kolen – při hře totiž dochází k rychlým a silným kontaktů mezi hráči právě v oblasti kolen.
Stejně jako v jiných jezdeckých disciplínách, i při pólu se používají bílé kalhoty, nemusí se však jednat o klasické rajtky. Neodmyslitelné je u póla tričko, které díky tomuto sportu dostalo název – tedy pólo tričko. Jezdecká helma je specifická širokým kšiltem. A proč tomu tak je, to se dozvíte již ze samotného videa, kde si také popíšeme pólo malettu…
V roce 2020 vybojoval Tomáš Jelínek bronzovou medaili na mistrovství České republiky v kategorii dvojspřeží. Svůj život zasvětil lipicánům a nedá na ně dopustit. Doma v Hranicích u Zbraslavic si vydržuje malé chovné stádo včetně vlastního plemeníka.
V zimě před sezonou se řeší hlavně nové nákupy a posily. My se však tentokrát podíváme na plnokrevníky, kteří odešli do chovu či do penze. Data Jockey Clubu ČR ukazují, že se vysloužilí dostihoví koně v Česku běžně dožívají vysokého věku.
Jeden z nejvýraznějších parkurových koní přelomu tisíciletí Arko III ve středu 20. ledna uhynul. Hřebci, který závodil ve dvojici s pozdějším olympijským vítězem Nickem Skeltonem, bylo 27 let. Do historie se zapsal i jako úspěšný plemeník.
Jezdecké začátky strávila parkurová jezdkyně Sára Finsterle v Hrobicích, na Suché a u Veselovských ve Vilémově. "Dlouho jsem se bála skákat, šedesát centimetrů byl pro mě strop. Ve Vilémově však už na strach nebyl prostor," vzpomíná s úsměvem Sára.